„ Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí“ Ž 24
Bože,
Stojíme společně před tebou a děkujeme, že budoucnost s Tebou má smysl. A tak díky tobě smíme dál žít, těšit se z poznaného a svěřeného, z lidí okolo sebe. Přes to pachtění, smutky, konce a šmodrchance, které život ještě bude obnášet.
"Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky. "(Ž 130)
„Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ - tato užaslá otázka byla vyřčena právě poté, co došlo k utišení bouře (předchozí oddíl), ve které se ocitli učedníci s Ježíšem na moři. Příběh zaznamenal zkušenost,kterou křesťané učinili s Ježíšem. Nejsme bezezbytku vydáni tomu, čeho se bojíme. Tomu, co se na nás, zdá se, valí. Ježíš je v tom s námi, na jedné lodi. A má moc, autoritu.
