7.3. 2021 (4 neděle postní)
„Mé oči stále hledí k Pánu“ (Ž 25,15)
Píseň: 311
Pane,
často ti nerozumím. Čím to je?
A přitom je tvoje řeč tak jasná a vše jsi ukazoval tak názorně.
Nejspíš ti nerozumím proto, že stojím někde jinde.
Ale přece proto jsi přišel,
abys nám lidem ukázal cestu.
Když jsi pověděl,
že kdo chce svůj život zachovat, ten ho ztratí,
co to jen, Pane, znamená?
Pane, prosím, zbavuj mne mé slepoty.
Marek 9,27-38
- 27Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: „Za koho mě lidé pokládají?“
- 28Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.“
- 29Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš.“
- 30I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali.
- 31A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.
- 32A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat.
- 33On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
- 34Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
- 35Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
- 36Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
- 37Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
- 38Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly.“
Jsme právě v polovině evangelia a Ježíšův příběh půjde čím dále zřetelněji směrem k velikonočnímu naplnění. Jsme právě v polovině evangelia a učedník Petr poprvé vyzná víru učedníků. Kým je pro ně Ježíš. Zazní poprvé křesťanské vyznání víry. - Ale chápou Ježíše učedníci? Rozumí skutečně jeho cestě? A zrovna tak i my: hlásíme se sice ke křesťanství, možná až příliš samozřejmě. Ale rozumíme doopravdy, oč v křesťanství jde, kde je jádro křesťanství?
I.
Je dobré podívat se na širší souvislost evangelia. Předtím ještě Ježíš uzdraví nevidomého. Těch uzdravených slepců je v evangeliích několik. A vůbec nejde jen o nějaké zázračné uzdravování tělesné slepoty. Jde daleko spíš o uzdravení slepoty duchovní. Kolikrát i my sami jednáme tak, jako bychom byli slepí, nevidíme správně, jako bychom nevnímali a jednáme pak pošetile. Necháme se něčím – někým svést. Člověk se tak rád klame a tak snadno se dá ohloupit (dobře to vědí vůdcové a mesiášové tohoto světa)! Oproti tomu jako opravdový zázrak se nám jeví, když se nám rozsvítí, když uvidíme věci v pravém světle. Najednou se cítíme svobodně, život a svět má opět barvy a my můžeme jít dál.
Ten příběh o uzdravení nevidomého není na tomto místě náhodou. Není náhodou, že jeho uzdravení, prohlédnutí je proces. Nejprve slepý vidí trochu (místo lidí chodící stromy). Potřebuje další zásah. Tak to s námi prostě je, není snadná a jednoduchá cesta zbavit se duchovní slepoty. Stále potřebujeme péči o duchovní zrak. A to právě ti, kteří se k Ježíši hlásí. Svým způsobem jsme stále na začátku. A tak příběh o uzdravování slepoty je dobrý úvod pro rozhovor Ježíše se svými učedníky. Jsou věci, které bude Ježíš vysvětlovat znovu a znovu. A stejně to bude narážet na nepochopení. Jako právě Ježíšova předpověď jeho utrpení. Je v evangeliu celkem 3x, za sebou a vždy narazí na nepochopení. Ježíšovým předpovědím utrpení se budeme věnovat během třech zbývajících nedělí před velikonocemi.
II.
První předpověď.
Přichází po rozhovoru. „Za koho mě pokládají lidé“? ptá se Ježíše. A tak učedníci jmenují, co pochytili. I my bychom se mohli pokusit říci, jak třeba Ježíše vnímají naši současníci. Učitel morálky. Charizmatická osobnost. Léčitel. Snílek, který špatně skončil. Provokatér. Reformátor. A tak dál. Postava Ježíše nenechává člověka chladným. Otázka „kdo je Ježíš“ je důležitá.
Teď se Ježíš zeptá napřímo: za koho mě pokládáte vy?
Petr, výrazná osobnost, odpoví za celou skupinu: Ty jsi Mesiáš. Postava, jejímž očekáváním je prosycen celý SZ. Mesiáš - označení krále, pravého vladaře, který se ujme vlády a dá na zemi věci do pořádku. Mesiáš, v překladu pak Kristus. Takže křesťan je ten, kdo má Ježíše za Krista. Osobu, s níž spojuje naději osobní i naději pro tento svět. Křesťan je proto velmi , velmi střízlivý k hlasům, které se v tomto světě prohlašují za mesiáše a spasitele.
Jenže, jak vyjde najevo, Petr sice vyznává správně, ještě ale vlastně neví, co říká….
Mesiášové na této světě byli, jsou a budou. Lidé ctižádostiví a lačnící po moci a kariéře, často lidé choromyslní. Slibují nebe na zemi, slibují, že to prostě zařídí. A lidé takové mesiáše, kteří vše za nás vyřídí, často chtějí a jako slepí je následují. Jak končívají vlády takovýchto mesiášů? O tom hovoří lidské dějiny dost smutně a často tragicky…. I Petr má nějakou svou vlastní představu mesiáše (podle těla a krve). Zřejmě si Petr myslel, že Ježíš v Jeruzalémě vyvolá povstání proti Římanům, porazí nepřátele a obnoví ve vší slávě Davidovskou říši (něco jako silné Davidovsko, David´s Kingdom first…)
Proto Ježíš přikazuje, aby o tom nemluvili. Ještě Ježíše nepochopili,nepochopili jeho poslání. Že on bude docela jiný mesiáš,než by lidé chtěli.
III.
„A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát“. Tomu jde Ježíš vstříc, tohle je jeho poslání. Ještě dvakrát to v evangeliu jasně zazní. Trpět, být zavržen, zabit, ale pak vstát. Cesta vnější bezmoci a bez božské protekce. Cesta čisté lásky k Bohu a k bližnímu. Cesta oběti za člověka. O tom je Ježíšova řeč zcela otevřeně.
Jenže to se nelíbí, to pohoršuje. Ten samý Petr, co před chvilkou křesťansky správně vyznával, si vzal Ježíše stranou a začal ho bokem za ta slova napomínat – asi ve stylu: takhle už nikdy nemluv, tak si Mesiáše nepředstavujeme, takového my nechceme (kraličtí překládají: „chytiv je Petr, počal mu domlouvati“, slova chytiv vystihují skutečnost, že ze strany Petra se jednalo o násilí). Petr do toho začal Ježíšovi prostě kecat. Je to varování a upozornění zároveň: bereme Ježíše vážně – právě jako křesťané? Necháme si od něj mluvit do života? Nebo chceme jet si podle svých představ, dokonce s Ježíšem manipulovat podle svých, byť zbožných přání?
Ježíš se ohradí drsně. Jedná se vší autoritou. „Jdi mi z cesty, satane, tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka“. Slova Ježíšova blízkého učedníka působila jako satanské pokušení, které chce Ježíše svést z jeho cesty. To je řečeno zcela jasně, bez servítek. A veřejně, přede všemi učedníky. Jdi mi z cesty, přesněji jdi za mnou. Znovu a ještě jadrněji se ozvou slova, která zazněla při počátku Petrovy cesty: pojď, následuj mě.
IV.
„Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne“.
Křesťanství je o životě. O následování Ježíše Krista v tomto světě. Nejde o napodobování nějakého svatého ideálu z románu. Každý nese nějaký svůj kříž, tak jako život každého z nás je osobitý a má jiné okolnosti. Neslibuje se nám jednoduchý život bez těžkostí. Kolem slov o zapření sebe samého kroužím s úctou. Jsem přesvědčený o tom, že se zde nemíní mít negativní postoj k sobě samému. Vždyť sám Ježíš učí nás milovat bližního svého jako sebe samého. Nemůže mít někdo rád druhé, když sám sebe nenávidí. A přece je potřeba pracovat se svou tendencí k soběstřednosti, kterou každý máme. Můžeme to nazvat egem. Ego každý nezbytně má a do jisté míry je potřebné. Ale jen do jisté míry. Může se stát (a právě klidně dlouholetému křesťanovi),že tato naše část zbytní tak, že jiný hlas než svůj nezaslechneme. Jít za Kristem je cesta, proces, kdy se stále učíme nelpět na svém já, odevzdávat své já, své schopnosti dávat do služeb něčeho (někoho) vyššího, než jsem já.
Člověk, každý z nás, je vybaven životem, který lze ztratit, promrhat. Kraličtí překládají: duši. Možná, že je to přesnější, neboť život lze ztratit, přestože člověk zůstane fyzicky naživu. Duše totiž, to je ta jemná, nemanipulovatelná složka v nás. Někdy nás může duše bolet, když nás chce na něco upozornit. Duše může být pozdvihována vzhůru (k tobě duši pozdvihuji – Žalm 25),duše lze otevřít a vylít před Boží tváří vše, duši lze odevzdávat. Duši tedy lze i ztratit - tehdy, když člověk chápe svůj život jako neustálé hromadění, rozšiřování svého já na úkor druhých. Materialismus působí postupné hrubnutí duše (života), až její ztrátu. Jakoby člověk umřel zaživa, i když je přitom velice akční.
Tolik pro dnešek.“Dlouhý, těžký je chápání“, budeme zpívat za chvíli. Pochopit a přijmout Ježíšova slova není vůbec jednoduché, protože není jednoduché stát se křesťanem. Však se k nim budeme vracet.
Pane, ty nás voláš, abychom nesli, i když to někdy bolí.
Nesli a snášeli jeden druhého. Doma, ve sboru, ve společenství.
Nesli a snášeli ty, kteří jsou jiní.
Nesli a byli solidární s celou lidskou rodinou.
Nesli a snášeli i urážky a posměšky a neodpláceli zlým za zlé.
Nesli a snášeli nemoc a bezmoc, když přijde.
Otče náš …
Poslání: Ž 27,14 Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!
Požehnání:
Ať Hospodin tě požehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘
S 148