Izajáš 2,1-5
1Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.
2I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody.
3Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.
4On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. 5Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
V těchto dnech si připomínáme konec druhé světové války. Důmyslné zbraně na zemi, nebi a v moři, vedené lidskou rukou, způsobily milionové ztráty lidských životů. Pak přišla doba studené války. Díky Bohu nenastala horká fáze. A dnes, jak jsme na to dnes?
V bibli je velmi důležitý pojem mír. Pokoj. Šálom.
Kdo by nestál o život v míru, to je přece blízké všem lidem!
Jenže slovo mír patří mezi nejzneužívanější slova. Tak jako tomu bývá u těch nejdůležitějších pojmů, jako vlast, národ, Bůh, nebo právě pravda. Dají se pokroutit k nepoznání. Vzpomínáte si na hesla: po boku Sovětského svazu bojujeme za světový mír (přičemž bojovat se myslelo opravdu válčit, vyvolat revoluci, zničit jiné). Dokonce i v církevních kruzích byla tehdy tzv. Křesťanská mírová konference (Pacem in terris), která šla režimu na ruku, prý v zájmu celosvětového míru! Jeden můj známý, moudrý člověk říká: když se o pokoji hodně a snadno mluví, je třeba dát zpozornět, něco nehraje!
Každý člověk touží po míru, jenže podle svého. Že se mi druhý podřídí. Často se mír chápe jako zničení nepřátel. Jan Hus praví, že dokonce lupiči mezi sebou pěstují jakýsi smír, jinak by se jejich tlupa rozpadla...
Dnešní člověk si spojuje mír s pocitem bezpečí. Jenže vždycky bude čeho se bát, koho se bát. A tak se stává, že na zbrojení lidstvo vydává mnohem víc prostředků, než na vědu, kulturu či zdravotnictví. Křehký mír se zdá být udržitelný jen závoděním ve zbrojení. Domyšleno dál, nic moc. Karel Čapek před válkou píše: Aby byl zajištěn mír, musí se obyčejně zvýšit počet zbraní na zemi, ve vzduchu, na moři. Co dělat, je to tak, ale představte si, že by se běžně říkalo: aby v našem úřadě bylo zajištěno pokojné soužití, vezmu si sebou nabitý revolver. Aby byl na naší ulici zajištěn klid, nacpu si do kapes ruční granáty. Je to divný svět!
K tomu, co to je šálóm, říká starozákonník Milan Balabán: Je to svorník sourodých a souběhých skutečností. Hodnotu žádné z nich nelze potlačovat či snižovat, má-li být šálom šálomemem. O míru nemůže hovořit nikdo, kdo nekoná a spravedlnost a to konkrétní a ve svém domě.. Kdo se nechce dohodnout se svými souputníky, kdo je neváhá diskriminovat, ten ať nemluví o míru. Mír se neobejde bez respektu k lidským právům a jeho nedostatek nenahradí ani houfování biblických citátů. Šálom je výzva, která staví jednotlivce i velmoci nejen pod pravomoc dohodnutých ústavních a mezinárodních norem, nýbrž přímo pod nárok živé pravdy. V celé bibli je šalóm ztotoožněn se samým Bohemn. Šalom je hluboce niterná občanská odvaha šálom uskutečňovat. Mír je vůlí k míru.
Biblický šálóm tedy není jen klid zbraní. Pouze jakési bezpečí - pomocí zdí, pevností a ostnatých drátů. (nikdy se ovšem takto kýžený pocit nebezpečí nedostaví: vždy bude koho se bát, koho nenávidět). Biblický šálóm je něco zcela jiného. Šálóm znamená: být úplný. Je to souhrnný pojem pro vše dobré - pro život, pro lidské pokojné soužití. Spravedlnost, zdraví, úctu člověka k člověku, milosrdenství, respekt k právu, spravedlnost, naplněný život, zdraví, i dlouhověkost, lidskou radost. Biblický šálóm je dar Boží. Je to čas spojený s dobrým vínem a sladkými fíky, čas mesiášský. Je-li to skutečnost k nám přicházející jako nabídka a obdarování, je dobré nechat se obdarovat, nechat se pobídnout k naději a vzít šálom vážně. .
Starozákonní prorok Iz říká ve své vizi, že národy tehdy překují meče na radlice, kopí na vinařské nože. Tedy že zbraní nebude potřeba. Odvážná vize. Ale není to nereálné snění, není to utopie. Je to spíš cíl, který má motivovat. Ukazuje, kam máme směřovat, co má být na konec. Neoslavovat a neobdivovat zbraně či válečné hrdinství. Spíš litovat zmařených životů. Stavět před oči mír, ne válku. Dokud máme tento ideál před očima, máme naději.
Prorok nás dále vbízí: Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!
Bas,
biblický pokoj je úzce spojen se světlem pravdy. Je dobře známé, že lež bývá účinným prostředkem války. Však všechny totalitní vlády kladly veliký důraz na propagandu. Karel Čapek si s ironií všímá ve třicátých letech této pokroucenosti v řadě aforismů, např.: Nepřítel se pokusil zákeřně střílet na naše letadla, pokojně svrhující pumy na jeho města. - A opět, jak je toto velmi aktuální, v době internetu, kdy se běžně šíří naprosté lži. A co je ještě nebezpečnější, polopravdy.
Lhaní rozkládá společnost a vnáší napětí. Lež ničí pokoj, protože ničí důvěru mezi lidmi. Jak chcete žít v pokoji tam, kde je atmosféra lhaní. Tam, kde se nedá na nic spolehnout! Ztráta úcty k pravdě nad námi je velikým ohrožením míru. Ano, válka se vede už tam, kde se lže, protože lež už je násilí.
Prvním krokem k míru tedy je neztratit úctu k pravdě a hledat ji. Dát si pozor na lži a nešířit je. Nemůže být mír tam, kde se lže a mlží.
Ten, který sám je cesta, pravda i život říká: „Pokoj svůj zanechávám vám, pokoj svůj dávám vám, ne jako svět dává, já dávám vám“. To není jen pozdrav nebo přání. Pán Ježíš svůj pokoj dává, zanechává. Už tu sice není s námi tak, jako býval s učedníky. Ale něco nám tu nechal, zanechal. Svůj pokoj. A chce nám jej vdechnout, tak jako vdechne záchranář svůj dech člověku v bezvědomí. Jeho pokoj tu je, jako záchranný pás v rozbouřených vlnách, jen se jej chytit. Je to jiný pokoj,než pokoj světa, postavený na taktice, chytračení se slovy, na zbraních, raketách a radarech. Jeho pokoj je pokoj z odpuštění vin. Nový začátek. Skutečné očištění svědomí. Je to smíření se sebou, s druhými, s Bohem. Utišení nepokojné mysli. Pak teprve můžeme být v tomto světě trochu něco platní. Pak teprve můžeme snad naplňovat naše poslání: být tvůrci pokoje v tomto tak nepokojném světě. „At se vaše srdce nechvěje a neděsí!“
Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži. Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem. Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají.
Bože, jak bude vypadat, jak se bude vyvíjet Evropa obluzená tolika nenávistnými lžemi! Jak bude možné soužití mezi lidmi a národy, jeli mezi ně vrženo tolik urážek, tolik opovržení a vzteků! Copak si snad někdo představuje, že tento stav ducha má a může trvat bez konce? Copak si věčně má soused ošklivět souseda a čekat jen na příležitost, aby mu zasadil mstivou a úkladnou ránu? I po válce si mohou národy podat ruce; mohou si sebe rytířsky vážit a navázat vztahy důvěry. Ale na bojišti lži nebude navěky důvěry ani cti; každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a opovržení; tělo se zahojí dřív než duše. Bože, jak hrozně je zraňována duše tohoto národa, jak tohle se má jednou zahojit nebo odpustit! Copak se toho nezhrozí národové, jaký nenávistný, navěky zlý a nepřátelský svět se takto buduje? Nemá snad nikdy být mír nebo aspoň oddech v křečovitém smrtelném nenávidění?
Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem.
Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv.
Bože, vrať světu pravdu! (Modlitba Karla Čapka)
Poslání.1 Pt 3 10‚Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, 11odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! „ Jan 14 27