VELIKONOČNÍ ÚVAHA
Milé sestry a bratři, Velikonoce jsou nejdůležitějším svátkem křesťanství. Abychom si to dovedli připomenout, tak musíme na chvíli odložit malování vajíček, pletení pomlázky a podobné věci. Protože ty ke křesťanským svátkům přeci jen tak úplně nepatří.
Velikonoce znamenají, že smrt nemá poslední slovo. Připomínáme si, že Bůh sám v lidské podobě zemřel, aby tak pro všechny lidi udělal ze smrti průchod do opravdického života. Ze smrti se tak stal v podstatě tunel, brána, která už není zavřená, ale vede ke světlu.
Nesebralo jí to děsivost, se kterou dovede znejišťovat a strašit… ale nesmíme jí to věřit! My věříme něčemu jinému. Svou vírou spoléháme na toho, který ze smrti udělal svůj nástroj, pro ještě podivuhodnější věci. Kdo o tom ví, ať mu radostí srdce poskočí!
Mnohými způsoby o tom dobrém, co pro lidi Bůh
nachystal, mluvívali věřící lidé, židé, křesťané, proroci
i kazatelé… Nechme se potěšit obrazem od starozákonního proroka Izajáše (25,6-8).
„Hospodin zástupů na této hoře vystrojí bohaté hody pro všechny národy, hody se zralým vínem a masem šťavnatým, s vínem vyzrálým a vybraným. Na této hoře odstraní závoj všechny lidi halící, roušku kryjící všechny národy – samu smrt navždy odstraní! Panovník Hospodin setře všem slzy z tváří, na vší zemi zbaví svůj lid potupy. Tak promluvil Hospodin.“ – a dodal bych už jen – amen (tak se staň)!