Díkčinění v době koronaviru 18.10. 2020
Bože,
žijeme, jsme
- proč si jen myslíme, že je to samozřejmé?
Chceme ti dnes za to děkovat.
Za všechno, čím nás udržuješ při životě
- za chléb a za vodu, za vzduch
- za oheň, u kterého se můžeme ohřát
- za sílu k práci a za zdraví.
Nechceme zapomenout na vzácné dary
Bez kterých nelze lidsky žít: díky za tvé odpuštění, za novou naději, za tvou lásku,
za to, že nás přijímáš, za to, že se můžeme přijímat navzájem,
za to, že nás svým Duchem spojuješ s druhými.
Děkujeme za tvá slova, kterými k nás přicházíš
Za možnost přemýšlet o sobě a o tobě
Za možnost nadechnout se a vydat se znovu dobrou Cestou.
- Gn 8, 15-22 15I promluvil Bůh k Noemu:
- 16„Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
- 17Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“
- 18Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
- 19Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
- 20Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
- 21I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
- 22Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“
Milí bratři, milé sestry,
setba i žeň, chlad i žár, léto i zima, den i noc, to vše nikdy nepřestane, to zůstane jako neměnná jistota, po všechny dny země. Tak zní Boží slib Noemu po potopě. Ale je to slib vlastně zároveň i nám. Všem lidem, kteří dnes po potopě obýváme Zemi.
Je to velký Boží slib. Slib, že po dobu trvání Země zůstane její koloběh, na který jsme si zvykli a bez kterého si život moc stejně nedovedeme představit. Počítáme s tím tak a nějak zvlášť si neuvědomujeme dané řády. Na jaře se vše chystá kvést a růst, na poli a v zahradách roste obživa. A teď na podzim, když jsme úrodu sklidili, listí zase opadává, aby po zimě mohlo to celé začít zase znovu. Stejně jako se každé ráno probouzíme do nového dne a nemyslíme na to, že by to mělo být jinak. Ano, tohle všechno funguje a je to veliký Boží dar, že to tak je. Řád, který máme slíbený do dalších dní.
Ten rytmus života, ten nám připomíná i ta dnešní neděle Díkůvzdání. Mnohé jsem dostali a máme tedy důvod ke vděčnosti. Můžeme se zastavit, uvědomit si ledasco z onoho darovaného a činit díky. Prostě děkovat. Ano, i na něco tak samozřejmého a jednoduchého máme zvláštní neděli. Snad aby se nám to zastavení lépe podařilo. Vždyť i dnes jsme mohli vstát a přijít, sejít se zde, i dnes vyšlo Slunce. A do všech těch díků můžeme přidat poděkování i za to, co se urodilo na polích a na zahrádkách. Máme k díkůvzdání důvod.
Noe ten důvod měl také. Po 40ti dnech deště a dnech čekání na suchou zem, vyšel z archy . Těch 40 dní se ztrácel rozdíl mezi dnem a nocí, přirozený běh věcí se změnil. Ale byla tu archa, kam se mohl uchýlit Noe a jeho žena, jeho synové a jejich ženy, ti pak mohli být zachráněni v arše spolu se zvířaty, která do archy Noe přivedl. Potopa.
Kolikrát se přežene potopa i našimi životy, smete nač přijde , převrátí řád věcí a je potřeba se schovat. Noe na Boží příkaz stavěl archu. Tam byl v bezpečí. Je dobré na Boží příkaz stavět, být v Boží blízkosti v bezpečí. Tak, aby nám vody potopy nemusely hrozit . Vody, které přicházejí do našich životů s nejrůznějšími nejistotami, lidi trápí. Téměř smeteni potopou se mohou cítit ti, kteří ztrácejí práci, takovou vodou může být i náhlá nemoc, strach nebo zloba, se kterými se setkáme. Doslova jako potopa působí i současná situace, kdy se šíří nevyzpytatelný virus. .Jsou potopy, které prostě přicházejí, některé potopy si dokážeme tvořit docela sami. V každém případě, v době potopy rychle hledáme místo, kde je bezpečí, archu, ve které by bylo možné vodu přečkat. Útočiště, místo odpočinku. Boží pomoc a posilu.
Po potopě je pak možné začít znova, s novou silou, odvahou, útočiště posiluje, a tak s díky za takovou možnost, která byla dána, je možné jít dál.
I Bůh začíná znovu. Po potopě, po dešti, Země je umyta. Bůh začíná znovu s Noem a s jeho rodinou. A Noe? To první, co dělá, když se dostává na pevnou zem je, že staví Bohu oltář. Děkuje Bohu. Děkuje Bohu za jeho péči a ochranu, za záchranu. Obětuje a Bůh to vidí a cítí.
Vidí a cítí, že Noe jej ctí, že jej má rád, z celého srdce, ze vší mysli, z celé duše miluje svého Boha. Věří mu. A tak slibuje i Bůh. Má svého Noa také rád. Miluje své hříšné lidi. Bude je chránit a pečovat o ně. Bude s nimi, bude s námi, byť jako lidé dokáží být mnozí často velmi zlí.
To vlastně už známe, tu sílu hříchu a zloby ani Boží Syn pak tu zlobu nezastavil, byl ukřižován, ale také vzkříšen, aby mohl být dál s námi lidmi. Mezi námi lidmi. Aby nám mohl Bůh odpustit. Jsme lidé různí, někdy a někde lepší, jindy a jinde horší. A přeci nám je v Ježíši Kristu odpuštěno. To je také důvod k díkům. A vlastně důvod největší….
Bůh nám slibuje, že nebude zemi kvůli člověku zlořečit, ale zůstane na zemi s člověkem zůstane se svým stvořením, zůstane nablízku. I to je důvod k díkům. S díky si můžeme připomínat dnes i tu naši stvořenost, to, že nás zde Bůh chtěl a chce mít. Na Zemi, kterou nám připravil, která má svůj rytmus a řád. Koloběh, který neustane až do konce jejich dnů.
Do konce dnů, i Země jednou dojde na konec své doby trvání, není slibováno nic na věky, ale do konce dnů Země. Do té chvíle, než bude možné Bohu poděkovat osobně. Do doby příchodu Božího království.