1.Čtení: Matouš 25,14-29
2.Čtení: Exodus 20,15
• Milé sestry a bratři, dnes další jednoslovné přikázání, které se dostalo i do
trestního zákoníku. Oznámení, popis toho, jak se pozná Boží člověk:
„Nekrade.“
• Nejde pouze o vlastnění předmětů. Krade se stahováním hudby, filmů, her,
programů... Krást lze taky myšlenky a nápady (Právo duševního vlastnictví),
dá se ukrást firemní značka, logo, melodie, a taky člověk. Dnes jde spíš o únos,
cílené svádění atp. Tehdy šlo taky o otroky.
• „Nekradeš“, se týká taky života na cizí účet, vydírání a manipulace –
poněvadž se vědomě a účelově krade nějaká svoboda toho druhého.
• Dá se ukrádat taky o čas. Třeba když se farář vykecává a má dlouhé kázání
☺
• Dá se parazitovat na pozornosti druhého člověka a těžit z jeho nesmělosti říct
„já už musím jít“, z neschopnosti říkat „ne.“
• V jistém smyslu by sem spadaly taky sociální sítě a ty fakt dobře fungující
efektivní reklamy... pokud to okrádá cíleně o čas, pokud už nejde o sdělení
informace, tak je to asi krádež času.
• A při bližším pohledu v tom lítáme všichni. Okrádat se dá bližního o čistý
vzduch třeba jízdou autem, kácením stromů... atp.
• Žijeme ve společnosti, kde se něco krade pořád. Kolikrát veřejně a bez snahy
to nějak skrývat, jako že se to nesluší nebo nemá dostat na veřejnost. Jako
by ten, kdo něco ukradne, a ještě si za tím vehementně stojí byl vlastně nějak
zvláštně hoden úcty za to, jak je silný a drzý.
• Byl jsem párkrát v mužské věznici v Rapoticích. Někteří z personálu říkali, že
ta největší část odsouzených je tam za menší krádeže. A je s nimi větší potíž
než třeba s vrahy, protože v tom jejich myšlení neplatí, že krást je špatně, ale,
že nechat se u toho chytit je špatně. Poučení pro příště není „nekrást“, ale
„dát si větší pozor na stopy, na svědky, na policii, důkazy.“
• I tento článek Desatera je popis člověka, kterého si Bůh přetváří. Je to popis
klimatu, který panuje v Božím království – v zemi zaslíbené.
• Občas se dává vedle sebe Desatero a Buddhistická nauka, a tady bychom
našli společnou řeč u „nelpění.“ Buddha měl za to, že kořenem trápení je
touha.
• Ta plodí žízeň, prahnutí po té které věci (tršna), a ta člověka bolí, protože tu
věc teď nemá. Je to negativní prožitek po něčem prahnout.
• Ježíš používá v podobném smyslu slovo mamon. A to znamená doslova
„bohatství, majetek“. Slovník popisuje význam „mamonu“ jako: „to, v co
člověk doufá, čemu věří, nač spoléhá“. V češtině se slovo „mamon“ používá
jako výraz nezdravé touhy po hromadění.
• Když se člověk stává otrokem svého majetku. Děje se to docela pravidelně,
že hodně bohatí a vlivní lidé, kteří se musí o hodně věcí a podřízených
spolupracovníků starat, tak že žijí leccos, ale není to moc šťastný a spokojený
život.
• Dřív či později se stanou služebníkem korporátu, který vybudovali, protože
to nakonec bude firma, co jim bude řídit život a rozepisovat diář, jako to
vidíme u premiéra.
• Ten osmý článek Desatera by se dal taky vyjádřit tak, že určitý člověk nalezl
spokojenost už s tím co má. Ten jeho stav se v průběhu života mění, různě
poskakuje, a člověk, kterého popisuje tento článek se tím nenechává zotročit,
neslouží tomu.
• Nekradeš je oznámení v záporu. Jak by to znělo v pozitivní podobě? Třeba:
„Jsi spokojen. Jsi Božím obrazem, to vůbec není málo, rozvíjej to, stávej se
požehnáním pro tento svět v konkrétních místnostech a v lidech na které působíš,
a přejdou tě myšlenky na to, zajistit si hodnotu nějakým ukrádáním.“
• A ve větším měřítku by to znamenalo: rozdáváš, obdarováváš. Jiří Beneš
v knize o Desateru rozvíjí taky myšlenku „o co okrádám druhé“ – neokrádám
druhé, třeba i vás o pozornost, neodmítám vám pomoc? Neokrádám lidi o
možnost přátelství, vyslechnutí, aspoň o pokus o pochopení, odpuštění, další
příležitost?
• Ježíš o tomhle přikázání zrovna skoro nemluví. Ale u několika předchozích
jsme narazili na to, že v jeho pohledu jde už o přemýšlení od druhém. Už to,
jak o druhém uvažuji je činnost spojená s Desaterem. A tak když vidím
člověka, kterému jsem třeba slíbil pomoc a schválně zajdu do obchodu jen
abychom se minuli, to už je taky ono.
• Těch témat, kam až sahá osmé přikázání je vlastně docela dost jak vidíme.
Netýká se to jen a pouze zcizení hmotné věci, kterou vlastnil někdo jiný.
• A pojďme se na to všechno podívat ještě z vyšší perspektivy. Je něco, co
nepatří Bohu? Co nevlastní Bůh, čeho není tvůrcem? No naše židokřesťanská
tradice považuje Boha za autora země, vesmíru, prostě úplně všeho, takže
všechno Bohu náleží.
• Potom je zbytečná otázka se ptát co je naše a co je sousedovo. Tak jako tak,
bych ukradl něco, co je v základu Boží abych si to nahrnul na svou hromádku.
Je něco, co je vlastně absolutně naše, něco, co jsme nedostali?
• Apoštol Pavel píše v 1 Korintským 4,7b: „Máš snad něco, co jsi nedostal? A když
jsi všechno dostal, jak to, že se chlubíš, jako bys to nedostal?“
• Všechno je Boží majetek, i my všichni patříme Bohu, jsme jeho a nezruší to,
když budeme trucovat, že to tak není, že jsme svoji vlastní páni. Bůh na nás
má vlastnické právo.
• A tady na zemi jsme daleko spíš na návštěvě, na relativně krátký čas pro to,
abychom se předvedli. Máme tady na čas roli správců. A teď se vracím
k tomu podobenství o hřivnách z prvního čtení.
• Celá ta země, na které žijeme – celé to hospodářství – je Boží, on je pan
majitel. Na čas odcestoval, je to tu na nás. Bůh mezi námi nechodí, aby
všechno napravoval, všechno po nás rychtoval. Dal ten velký a hodně vysoký
úkol nám.
• Sedmý den stvoření Bůh taky odpočívá. A člověk procitá do fungujícího
prostředí, se kterým neměl žádnou práci, žádné vymýšlení, rodí se do jemně
nastaveného ekosystému, kterému nerozumí a musí ho poznávat. Žijeme na
Božím, Boží zahradě, pozemku.
• Každý z nás dostal něco, čím tady může působit, nějaké talenty, schopnosti,
přednosti nebo skvělé nápady. To jsou v podobenství ty hřivny. Hřivna je
takové divné slovo. Chce se tím říct „hooodně moc možností.“ Když v tom
podobenství Ježíš říká, že dostáváme hřivny, tak i ta jedna je dost slušný
základ na to něco udělat. Natož pět!
• A Ježíš taky zmínil, že ví, že lidi na tom nejsou stejně. Někdo začíná s hodně
velkým potenciálem. Jiný se narodí do válečného konfliktu, do rozpadlé
toxické rodiny. Další je syn norského krále etc.
• Ten pan majitel, statkář velkého světového statku se jednou vrátí a bude moc
zvědavý, jak jsme hospodařili s tím, co nám dal k užívání. Výmluv moc nebude.
I ten, co dostal jednu hřivnu – dostal jednu celou hřivnu.
• Jakýkoli život je od Boha. Boží dar člověku. Kéž je to pro nás energizující
informace a něco co nás nakopne touhou to fakt využít co to jen půjde...
abychom si ten dar života neukrádali jen a pouze pro sebe. Amen.