Zpráva administrátorky pro VSS 5. 3. 2023 v Horních Vilémovicích
Pro sbor byl podstatnou a smutnou událostí v loňském roce odchod faráře Jana
Juna, který tu během svého poměrně krátkého působení zanechal výraznou stopu,
která souvisela jak s mnoha jeho obdarováními, tak také s tím, že tu s Rutkou bydleli.
Protože Honzův odchod byl plánovaný, některé sborové záležitosti mu obzvlášť
ležely na srdci. Kromě postupné rekonstrukce kostela, která se začala během jeho
působení, to byla konfirmace mladých lidí, kteří se za jeho působení dali víc
dohromady. Mezi další aktivity patřila komunikace ohledně výroby nového zvonu s br.
Jiřím Nedvědem a zvonařem a kytarový kroužek, který na faru přitáhl množství lidí
žijících jinak mimo sbor.
Snahou třebíčského br. faráře Filipa Boháče i mou je najít faráře na půl úvazku
pro Třebíč a na půl úvazku pro Horní Vilémovice – jak jsme se dohodli na schůzce
v červnu. Už několik farářů a farářek nám odřeklo. Neházíme flintu do žita, ale čeká
nás další kolo vybírání a oslovování. Moc bych hornovilémovskému sboru přála
vlastního faráře, protože administrace opravdu neumožňuje sborový život rozvíjet.
Od 1. 6. jsem nastoupila a chtěla jsem podržet alespoň některá pravidelná
shromáždění především bohoslužby a biblické hodiny, náboženství, mládež. Mám
totiž za to, že jsou osou sborového života a úplně je jednorázové akce nenahradí. Při
pravidelném scházení je možnost vyjasňovat, plánovat, zjistit, jak se nám daří a třeba
také, co nám chybí.
Bohoslužby se daří zajišťovat díky všem ochotným čtenářům a zde je na místě
velké díky s. Lydii Cahové a br. Jaromíru Vodovi. Jsem vděčna luterskému faráři br.
Jánu Laukovi, s. výpomocné kazatelce Daně Konvalinkové i br. faráři Aloisi Němcovi,
že vypomáhají. Stejně tak i těm farářům, kteří u nás slouží příležitostně.
Biblické hodiny se sice pomalu, ale také podařilo rozjet a jsem za ně moc
vděčná, protože je to příležitost mluvit beze spěchu o věcech víry, která zasahuje do
všech dalších oblastí života. Někteří také jezdíte do Třebíče, což zase napomáhá
sbližování se členy třebíčského sboru. Mládež tří sborů (Třebíč, Horní Vilémovice,
Velké Meziříčí) se sešla 2x ještě i za Honzy Juna, v létě se konal vandr a jihlavské
mokřady, na které se nikdo z našeho sboru nevydal. (Letošní víkendovka se osvědčila
a po Velikonocích plánujeme s Filipem další). Náboženství se nám prozatím
nepodařilo dát dohromady, mé časové možnosti jsou omezené a iniciativa rodičů je
malá. Rodinné bohoslužby byly navštíveny jen dospělými, což mi nevadí, ale nejsem
si jista, zda jste to ve stejné svobodě přijali i vy - jejich účastníci. Pro děti je stále
otevřena možnost navštěvovat náboženství v Třebíči i ve Velkém Meziříčí.
Krásnými akcemi byly od podzimku slavnostní bohoslužby k uvedení zvonu,
říjnová pouť, bohoslužby Díkčinění s pozounovým sborem Consonare nebo koncert
Listověje. Smutnými událostmi byly pohřby br. Jaroslava Trutny a s. Evy Materna.
Po mém vstupu do sboru jsem poněkud tlačila na revizi kartotéky. Kartotéka
samozřejmě sborový život nezmění, ale pokud je aktuální, můžeme se odrazit
v přemýšlení o tom, jak a kudy dál se sborovým životem, s kolika lidmi můžeme
počítat, kolik je těch aktivních i těch méně aktivních, které by bylo dobré oslovit. Není
to zrovna populární krok, pomůže nám ale vidět realitu našeho sboru a hledat řešení
k rozvoji sborového života.
První revizí ubylo přibližně 50 členů sboru – stále máme kolem 200 členů a
v takovém počtu jde o velký potenciál. S revizí ještě nekončíme a budeme rádi, když
oslovíte své méně aktivní sestry a bratry, které potkáváte nebo jsou vašimi
příbuznými, jak to vlastně se vztahem ke sboru mají a zdali jsou ochotni nás podpořit
účastí, modlitbou, prací pro sbor, darem či finančně. Ještě raději budu, když do
staršovstva připutují nápady, jaké způsoby setkávání byste ocenili, čeho byste se rádi
účastnili a co sami vnímáte jako povzbuzení pro osobní víru nebo sborový život.
Je vás mnoho, kterým bych chtěla poděkovat osobně, že sborový život celkem
běží. Především s. kurátorce Bohunce Koukalové, se kterou často leccos řešíme. Br.
Josefu Vodovi, který vytrvale komunikuje s památkáři i firmami a chystá s Bohunkou
veškeré podklady k opravám a úpravám kostela. S. Alence Kotounové, že vede
svědomitě účetnictví sboru. Členům staršovstva za jejich flexibilitu. Těm, kdo se
jakkoliv zapojují do bohoslužeb. S. Martě Nevrklové za správu webových i fb stránek
a konzultaci pojištění. Josefovi a Mileně Večeřovým za kostelničení. Vám, kteří
otevíráte své domovy, aby u vás mohl proběhnout rozhovor nad biblí. Vám, kteří
chystáte sborové prostory, pohoštění, uklízíte, nosíte květiny a mnohé další.
Na závěr chci říct, že pokud je pro vás cesta na faru a do kostela nejen
povinností, ale potěšením z toho, že se potkáváme s Božím slovem, že prožijeme čas
oddělený, že společně voláme k Bohu a zpíváme jemu k slávě a sobě k radosti, že se
potkáme s milými tvářemi, má to smysl!