1.Čtení: Žalm 23
2.Čtení: Jan 10, 11-18
Milé shromáždění, příběh o dobrém pastýři je známá biblická látka. Role
jsou docela jasné. Ovečky jsou Boží lid a dobrý pastýř je Ježíš. Z toho už
asi vyplívá, jak s tím naložit.
Já se s tím třeba nikdy nepral ale hodně lidí má problém s tou „ovcí.“
Nespokojení občané pořád vykřikují „nejzme ovce, nejzme ovce!“ A těm,
kteří zrovna někde neprotestují říkají „ovčané.“
Když to tak člověk v televizi sleduje, tak se často neubírání spíš dojmu, že
ti protestující jsou jednohlasně bučící dobytek – spíš než ty ovce.
Když bychom pohledali, tak bychom asi taky našli nějakého pastýře, který
tenhle bučící dobytek nějak vede. Tak je to možná „to samý
v bleděmodrým.“
A Ježíš v dnešním evangeliu vlastně říká, že právě za ten „dobytek položil
život.“
Obraz pastýře a ovcí je myslím v současnosti spíš negativní. Ovce jsou
vnímány jako někdo, kdo je tak trochu tupý a bezmyšlenkovitě následuje
příkazy svrchu.
Takže pro výklad dnešního evangelia budeme muset tento obraz ovcí a
pastýře trochu očistit.
Ježíš použil právě tyhle kulisy, protože je ti, ke kterým mluvil znali. Běžný
zemědělský obraz tehdejšího Izraele. Však to Ježíš dělává vlastně pořád,
že mluví o něčem, co dobře známe a snaží se na tom ukázat něco ze
světa, který ještě tak úplně neznáme.
Dnes by k nám mluvil o internetu, televizi, tržní ekonomice, prostě by
používal podobenství… tedy že v něčem se to podobá.
„Hlavně nebejt ovce, mít vlastní hlavu.“ Ok, zkusme se na to podívat
podruhé a pořádněji, i u těch rebelantů najdeme něco jako stádo a jejich
pastýře, který ukazuje, co je správně a kudy jít.
Tak jde možná spíš o to, najít dobrého pastýře. Možná, že se vůbec
nedá žít bez toho, aby pro nás někdo byl jako pastýř.
Mám fakt za to, že žít život bez jakéhokoli pastýře, bez někoho, kdo mi
někdy ukázal, jak co dělat a kudy se dát, že to není možné. To byste
museli vyrůstat sami někde na ostrově bez lidí.
Přinejmenším pro nás byli takoví pastýři ti, kteří byli s námi během našeho
vyrůstání. Ti, od kterých jsme chtě nechtě převzali vzorce chování a ponětí
o tom co je dobré a co špatné.
Dnes jsou to dost možná lidé, jejichž postoje a názory považujeme za
kvalitní, promyšlené.
Anglicky se tomu říká „opinion-maker.“ Doslovně „tvůrce názorů.“ Pro
mladší ročníky to bývají všelijací youtubeři.
Možná jsme u prvního zastavení, u prvního impulsu – překontrolovat si,
co jsem od koho přejal za názor či postoj. A jestli tomu vlastně sám
vnitřně věřím, nebo jen papouškuji někoho jiného. Komu jsem dal tu
roli, aby byl v něčem mojí mapou, mým pastýřem?
Kdo je pastýř? Je to někdo, komu propůjčím autoritu, aby měl na můj
život vliv. A dost možná je pro vás takových pastýřů víc.
Asi to není špatně. Často se nám duchovním říká, že jsme pastýři a
paseme své stádo. A chtě nechtě ovlivňujeme lidi kolem, to asi jo.
No, pozor na to. I my duchovní jsme pořád dobytek – ovce. Ovšem
ovce, které se snaží tak trochu chovat jako pastýř. Jako takový pastýřův
pomocník.
Bečíme na lidi z kazatelny instrukce, o kterých se domníváme, že jsou od
pastýře.
Snad se to – s Boží pomocí – podobá tomu, co říká Ježíš. Ale pozor, dobrý
pastýř je pouze on.
A Ježíš mluví o tom, že je mezi ním a námi jakési pouto. Protože on nás
zná dokonce jménem a my známe jeho hlas… Tohle může být další
zajímavé místo.
Znát někoho jménem znamená v Bibli víc než vědět, že tohle je Franta
Vomáčka. Jméno v Bibli znamená, co je ten člověk zač.
Boží jméno (Ex 3,14), které se sděluje Mojžíši v hořícím keři zní „jsem,
který jsem.“
Milan Balabán překládá jako: „Jsem, poněvadž se stávám pro vás.“ Nebo
„já jsem to, že věci jsou, a jsem i v tobě a pro tebe.“
Potom ten, který zná naše jméno, ví, co v nás je. Ví, co potřebujeme,
kde se nám bude dobře dařit a co naopak není pro nás. A k následování
takového pastýře máme možnost volby.
A asi si to nepředstavujme tak, jako že se teď všichni musí podřídit jeho
hlasu, jinak přijde „vlk.“ Ale spíš jako, že to dobro samo, dobré věci,
láska, kterou zažíváte, odpuštění, nabídnutá pomoc atp. tak to je projevem
toho, že někdo následuje dobrého pastýře. K tomu jsme pozváni.
Následovat jeho hlas pak povede k životu v hojnosti. K objevení toho, čím
jsme schopni zářit právě my. Motiv hojnosti je spíš než plná peněženka
život v plné kvalitě, pestrosti a naplněnosti.
Evangelista Jan chápe toto následování hlasu, víru jako stav, kdy se
stvoření zná ke svému stvořiteli. K tomu jsme stvořeni, pojďme se
nechat ovlivnit jeho hlasem. Být Boží ovcí znamená stát se součástí
jeho hospodářství.
Jan tady má i tu tajemnou zmínku o ovcích, které nejsou z tohoto stáda.
Takže ano, i lidé, kteří nebyli zrovna konfirmováni J jsou zahrnuti do
pastýřova pozvání a mají místo ve velkém stádu.
„Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ Klement Alexandrijský k tomu
napsal: „On řekl: Já budu jejich pastýř. A chci jim být blízko. Až tak, že na
sebe vezmu jejich tělo.“ Ježíš šel s námi jako ovce, jako beránek vedený
na porážku.“
Ne, že by ta cesta za naším pastýřem byla úplně bez překážek. Víra, ke
které jsme pozváni nechce tvrdit, že nás nepotkají těžkosti. Že unikneme
bolesti, trápení nebo nemocem. Je to cesta, na které má cenu vydržet i
přes nepříznivé okolnosti, protože má smysl.
Následovat našeho pastýře znamená nakonec pro nás všechny následovat
ho i do smrti. A smrtí k životu v hojnosti, v plnosti.
Jak se to píše v tom skvělém Žalmu 23, 1-4: „Hospodin je můj pastýř,
nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí
mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě
vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho
zlého, vždyť se mnou jsi ty.“ Amen