7.7.2024 | Filip Boháč | 4 PŘIKÁZÁNÍ
1.Čtení: Matouš 12, 1-14
2.Čtení: Exodus 20, 8-11 (doslovný překlad)
„Pamatovat na den šabat pro jeho svatost. Šest dní sloužíš a vykonáváš každé své poslání. A den sedmý je šabat pro Hospodina, tvého Boha. Nevykonáš žádné poslání ty, ani tvůj syn, ani tvá dcera, ani tvůj sluha, ani tvá služebná, ani tvůj dobytek, ani tvůj host, který je ve tvých branách. Neboť šest dní činí Hospodin nebesa a zemi a moře a vše, co je v něm, a sedmý den si dopřává odpočinek. Proto žehná Hospodin den šabat a činí jej svatým.“
- Vážené shromáždění, dnes tedy čtvrté přikázání. Spolu s druhým je to jedno z nejdelších. Že bylo zkomoleno na nařízení, to už víme, a taky na to naráží často Ježíš, když kritizuje tu farizejskou tradici, která si z šabatu udělala nástroj, jak lidi rychtovat a donášet na ně.
- V zásadě jde o to pamatovat na den „šabat“ pro jeho svatost. Sedmý den. Den odpočinutí. Všimněme si, že zdůvodnění, je sladit se s Bohem – poněvadž ten taky sedmý den přestal. Workoholismus, neustále v práci 24/7 nebude to pravé. Někdy se to komentuje heslem, že člověk kvůli tomu, aby pracoval, ale pracuje kvůli tomu, aby mohl žít.
- To slovo ŠABAT vzniklo původně ze slovesa „ustat, přestat.“ Docela šikovné mi přijde to naše „neděle“, jako, že se něco ne-dělá. A naše slovo „sobota“, je zkomolenina od sabat-šabat.
- V židovském vnímání dnes večer už začíná pondělí, proto je ten jejich šabat dle našeho západního chápání tak trochu pátek a trochu sobota, než přijde noc.
- No a my Křesťani slavíme jako sedmý den neděli, protože v neděli byl Ježíš vzkříšen, a to je nejvýznamnější událost. Jinak se v první církvi dlouho držela sobota jako ten den klidu a neděle jako den bohoslužby.
- Význam šabatu je v tom, „obracet se k Hospodinu.“ Takže šabat nepopisuje nicnedělání, ale návrat k Bohu.
- Pak dává smysl i proč Ježíš kritizuje farizeje, kteří z toho udělali příkaz. Poněvadž příkaz, sabatové nařízení zapovídalo pomoc zraněnému v sobotu – ať si vykrvácí, Bůh chce abych dneska nedělal nic…
- Puritáni v 17 století dovedli oběsit kočku kvůli tomu, že v neděli lovila myši. Tak jako ze všeho, se dá i ze směrovek ke svobodě udělat smrtící nástroj v rukou církve.
- Přitom je sabat něco, co by mělo být vítané, lákavé a očekávané. Sabat dokonce v Genesis 1 dostává požehnání od Hospodina, a to už by mělo něco znamenat.
- O sabatu, o dni klidu, nechť se mezi vámi, Božím lidem, roznese ta příjemná vůně Boží přítomnosti, která přináší radost a hluboký pokoj do duše všech. A opravdu to míří na široké okolí.
- Já coby ten Boží člověk funguji jako operátor šabatu, rozhojňuju toto svaté Boží odpočinutí také na mé okolí. Na ty, které mám blízko, doma, rodinu, děti, staré, na mé farní služebnictvo, na můj dobytek… toho všeho se bude týkat moje „nečinění.“ Když bychom byli všichni farmáři a měli stáda krav, ovcí atp. tak by měl šabat naprosto vážně ekologické důsledky.
- Tady hezky vidíme, že to vybídnutí k pamatování na šabat nemusí hned být chápáno jako zákaz – jak chcete krávy a voly nutit k tomu, aby přestaly dělat kraviny a voloviny? To nejde.
- A taky pozor… Desatero je ze starověku, tam jsou běžně otroci a den odpočinku sjednotí Pána i otroka. Tohle je teda mimořádně zajímavý bod.
- Šabatem jako by se odstranily všechny ty upocené pracovně právní rozdíly, třídy, ranky a kategorie, které ta pozemská společnost drží a vstupem do toho Božího prostoru „první stal posledním a poslední prvním.“
- Babyloňané drželi tzv. „nešťastné dny.“ Podobnost je ve slově [šabattum-šapattum]. Bylo to označení nepříznivého dne, později i více dnů kdy se měli zvláště činit démoni, a tak se v Babylonii doporučovalo, pokud možno omezit jakoukoli činnost, aby se do ní démoni nemohli zaplést. Pokud je v tom souvislost, tak přiznaná a schválně je postaven požehnaný den naproti nějakým dnům neštěstí.
- Není divu, že se šabat stal taky symbolem pro Boží království, pro nebe, pro to odpočinutí na pravdě Boží, či jak to ještě nazvat. Šabat jako ten prostor, kde „(Mt 11,30) břemeno netíží a netlačí… „(Zj 21, 4) setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“
- Současnými slovy se dá říct, že jde o synchronizaci s cloudem (oblakem) J
- Zkomolení tohoto článku Desatera je evidentně tak odvěké, že i ty Ježíšovy příběhy kde se šabat vyskytuje jsou většinou kritické.
- V tom čtení z Matouše Ježíš potřebuje nějak opravit to zažité chápání pro které se nad ním a nad jeho učedníky pohoršují farizeové.
- Sabat je Boží dobrý dar pro člověka, nikoli šablona, do které se teď všichni vy moji lidští otroci musíte napasovat!
- Od Boha jako by sestupovala aspoň jednou za týden taková ochutnávka nebe, ochutnávka toho jeho království.
- Jenže jsme lidi… tady na zemi to vždycky někdo pochopí jako příkaz, jako nějaké nařízení pro Boží lid a bude se teda vážně pohoršovat nad všemi, kteří to podle něj neplní…
- Tak pokud jsme o Desateru říkali, že jsou to směrovky ke svobodě (Lochman), tak tohle míří až komicky na druhou stranu.
- První Přikázání: Člověk, který ve svém životě rozpoznává, že opouští nějaké sevření, něco, kde je jakoby lapen do kleští – ten svůj Egypt. Ten nechť za tím vidí Boží přítomnost, Boží zásah.
- Takový člověk je Bohem všelijak proměňován. Druhé přikázání: Božím vlivem se mu pročišťují hodnoty, které v životě sleduje. Peníze, majetek, autorita, jeho sebeláska se přesouvají na pozice, které jim náleží, už přestávají být tím nejdůležitějším.
- Třetí přikázání: A Bůh si ohlídá, aby nositel jeho jména – Boží člověk, Kristovec – nenosil takový odkaz zbytečně… ale že to k něčemu bude ať už výsledky zakusí nebo ne.
- Čtvrté přikázání: dnešním čtvrtým článkem Bůh informuje, že jeho vyznavač je napojen na cloud (nebe), že má pravidelnou synchronizaci s Velkým šéfem tam nahoře. Že aspoň jednou týdně si dá sám od sebe svatý pokoj. Odhlédne od svého všelijakého JÁ, které někdy umí sebrat veškerou pozornost a energii že nevidíme okolní svět a lidi v něm.
- Šabat jak připomínka rovnosti všech lidí, kdy otrok odpočívá stejně jako pán, stejně tak i jeho hosté, jeho zemědělské stroje, zvířata… o šabatu se rozdíly smazávají.
- Sestry a bratři, čtvrté slovo Desatera o sabatu ať vám ani omylem není nařízením a příkazem. To by nebylo moc osvobozující a četli jsme, že Ježíš to taky nepovažuje za šťastné pojetí. Ať je to pro vás něco jako lákavé nadějné pomyšlení na Boží království, do kterého s jeho pomocí směřujeme. Amen.