30.6.2024 | Filip Boháč | 3 PŘIKÁZÁNÍ
1.ČTENÍ: Ex 3, 1-14
2.ČTENÍ: Ex 20, 7: „Neneseš jméno – Hospodin je Bůh tvůj – nadarmo, protože Hospodin neočistí toho, kdo nese jeho jméno nadarmo.“
• Vážené shromáždění, pokračujeme v sérii kázání na Desatero. Dnes je před námi třetí článek, tak jen ve stručnosti přelítnu důležité vstupní info k Desateru.
• Už jsem zmínil, že je to dlouhodobě tradovaný omyl že jde o příkazy – nejde, jsou tam oznamovací způsoby. Rozkaz má jen „cti otce svého a matku svou.“
• Pak jsem zmínil, že si ten jeden stejný text má 3 způsoby porcování. Vznikají nám nejasnosti ohledně počítání článků. Mě přijde poctivé používat to původní tedy židovské počítání Desatera.
• Desatero je taková charakteristika, jak vypadá život člověka, který je proměňován Bohem. Na 10 způsobů vyložená duchovní cesta, a tak trochu lákadlo na stav člověka v zemi zaslíbené – v Božím království.
• Teď už přímo to třetí přikázání. Klasicky se zaměňuje s lidovým pochopením – Nevezmeš jméno Boží nadarmo! A že se zakazuje říkat „Ježiši! Ježišmarjá!“ Případně vyjmenovat celou svatou rodinu „Ježišmarjájósefe!“ jako Jiřinka Bohdalová v pohádce Anděl Páně! No a o tom to právě není!
• Ještě, než se pohoršíte natolik že po mně začnete házet zpěvníky, tak vás uklidním. Ono se to jaksi nesluší říkat tak jako tak, ale úplně z jiných důvodů, než že by to bylo v Desateru. Není.
• Proč ne? Přečtěme si ten doslovný překlad ještě jednou „Neneseš jméno – Hospodin je Bůh tvůj – nadarmo...“ V tom lze příkaz zaslechnout jen velice obtížně.
• Ale předně, připomeňme si jak biblická tradice vnímá JMÉNO. To ve starověku neznamená jen nezbytné pojmenování abychom mohli rozlišovat lidi, věci atp.
• Jméno = identita, příběh, popisek. Daleko spíš vyjadřuje jakost, schopnost, vlastnost, kvalitu, nějakou charakteristiku toho pojmenovaného (indiánská jména: Divoký býk, Tančila jako blázen až do bílého rána, Ten, který krade atp.).
• Proto jsou některé důležité postavy v Bibli přejmenovány potom, co se s nimi stane nějaká vnitřní proměna. Abram (můj tec je Baal) dostává nové jméno potom co přijme své povolání a stane se Abrahamem – otcem mnohým. Také jeho manželka je přejmenována ze Sáraj – na Sára, což znamená „kněžna.“ Jákob (úskočný) dostává nové jméno poté, co v noci zápasí s Bohem a obstojí. Od té chvíle je to Izrael – zápasí Bůh.
• Takže, pokud se tu říká, že na sobě my lidé víry neneseme Boží jméno nadarmo… co je to jméno zač? A o tom je ten text z prvního čtení.
• Podle židovského vnímání je to jedno z nejdůležitějších míst Tóry. Protože tady se Hospodin představuje Mojžíšovi říká vlastně, co je zač.
• Bůh sdělí své jméno – Bůh vysloví povahu svého vnitřního života, charakteru. JSEM KTERÝ JSEM. V hebrejštině je tam to tajemné JHVH. Pro vykladače je to vždycky zajímavá tajenka k řešení.
• Je to prý taková mutace slov, které vyjadřují bytí. Někdo to chápe jako „jsem který jsem byl – jsem který jsem – jsem který budu.“ „Já jsem to, že věci jsou a trvají, za tím stojím já Mojžíši…“
• „Veškerá moje přítomnost, moje angažmá ve světě je, že jsem tu pro vás lidi, myslím na vás, na vaše dobro, jsem vám na blízku.“
• Třetí článek Desatera říká, že Hospodinův vyznavač právě v tomto smyslu na sobě nese Boží jméno – tedy cosi z Božího srdce, příběhu, kvality… věta oznamovací.
• Člověk Desatera na sobě nese něco z toho, co je Bůh zač. Co je Bohu blízké, jak se projevuje, jak jedná, jak se vztahuje ke světu, jaké hodnoty preferuje před jinými atp.
• A informace z třetího článku Desatera upozorňuje, že to člověk nenese zbytečně, nadarmo!
• Pokud se nám někdy zdá, že vedeme marný boj v té snaze páchat spíše dobré skutky, že se nám v životě leckdy nevyplácí něco správného, dobrého, co jsme udělali… tak třetím článkem Desatera jako by Bůh říkal: „neboj, nebylo to nadarmo… ta místa, kde se ti podařilo zazářit úplně jinou než světskou kvalitou, tak já si ohlídám, že to nebylo zbytečně – ačkoli možná výsledky do smrti neuvidíš.“
• Napadá mě D.Bonhoeffer, německý farář a profesor který se zapojil do proti-nacistického boje. Vytrval ve svém přesvědčení, dostal se do vězení, plánoval dokonce atentát na vůdce. A těsně před koncem války byl na osobní Hitlerův rozkaz oběšen. Jak silně může znít výpověď třetího článku Desatera zrovna pro našeho bratra ve víře Dietricha Bonhoeffera – že to nesení Božího jména ani v jeho případě nebylo nadarmo…
• A teď přátelé ten dodatek. Narazili jsme na to posledně, že se k té hlavní myšlence něco přidává. Hypotéza říká, že to přidali nejspíš kněží v babylonském zajetí, aby upevnili závažnost svatých textů. A většinou to má charakter hrozby.
• Doposud to byla přímá řeč Boží. Teď ve třetím článku je změna a mluví někdo o Bohu, nejspíš Mojžíš. Stojí tam „protože Hospodin neočistí toho, kdo nese jeho jméno nadarmo.“
• A teď ta divná část: „Hospodin neočistí toho, kdo nese jeho jméno nadarmo.“ V překladech se tam objevuje dokonce „nenechá bez trestu.“ Skoro to sklouzne do prostředí základní školy, kde máte něco dělat a když to neděláte, tak okamžitě trest!
• Dává my to smysl tak, že Bůh je v tom věrný a prostě neočistí nikoho, kdo by to jméno nesl nadarmo – což jak před chvílí sám řekl, nejde – takže se to vztahuje na všechny, kteří nesou jeho jméno – že to nebude zbytečné.
• V tom je to Boží ohlídání, to Boží neakceptování toho, že by to bylo nadarmo – prostě to nejde.
• Ta možnost, že tady mezi námi jsou lidé, kteří září vším dobrým a je to k ničemu, to je krok mimo šachovnici. Takový život bude mít vždycky význam, Bůh si to ohlídá. Není to Izraelci nařízeno nýbrž jen oznámeno jako „příteli neboj se, není to nadarmo.“
• Nosit Boží jméno v jistém smyslu znamená stávat se požehnáním pro tento svět. Boží jméno má sloužit k požehnání – k distribuci dobré kvality v našem životě, pro sebe i pro druhé – a tím potom nakonec i k Bohu.
• Smysluplné nesení Božího jména není záležitosti, nebo snahou věřícího… ale Božím dílem. A Bůh v tom má jistě nějaký úmysl. Krásně to navazuje na Genesis 1,26, kde to zadání člověka být „Božím obrazem.“ Být místem Boží přítomnosti pro druhé.
• Dle mého jde i o takovou pomůcku, jak poznat že někde působí Bůh – jeho nesené jméno. Že je to kdekoli vám někdo odpustí, pomůže bez nároku na zisk, udělá vám radost, pomůže dobrou radou…
• Když to napojím na předchozí přikázání: Hospodinův vyznavač je v Desateru prvním přikázáním postaven před skutečnost, že když opouští nějaké sevření, něco, kde mu není dobře, tak že to s ním dělá Hospodin.
• Dále v druhém se říká, že Bůh působí pročišťování hodnot, kterými se řídíme. Že vztah s Bohem ukazuje leckteré věci jako vedlejší. Že vede k lepšímu pochopení smyslu života – že to není v majetku, kráse, v dobré pověsti atp. Což nejsou špatné věci, jen nejsou tím nejdůležitějším.
• A pak ten dnešní třetí článek. Je v tom daleko víc, než že se nesluší zařvat „Ježiši!“ když mi přijde účet za energie. Je to obyčejný citoslovec překvapení a naštvání. Úplně stejně můžeme zařvat „Filipe! Spytihněve!“, je to všechno podobně chytrý…
• Milé sestry a bratři… třetí článek Desatera můžeme vzít jako vítané ujištění, že když to Boží jméno, které na sobě neseme nemáme něčím zaházené, zamaskované, tak že si Bůh teda skutečně ohlídá že to nebude nadarmo. A to i když se to tak třeba dlouho nezdá a výsledky jako Bonhoeffer nemusíme nutně zažít.
• Vložme důvěru v to, že si nás a naše nesení jeho příběhu, jeho jakosti on sám ohlídá a nečekejme nutně na rychlé výsledky. Kéž je to pro nás povzbuzením a něčím, co dovede naše všední úkoly a činy naplnit hlubokým pokojem. Amen.