Neděle 26. dubna (2. po velikonocích, v církevním roce nazvaná podle Žalmu 33 Misericordias Domini – Milosrdenství Hospodina je plná země)
Čtení z Písma: Evangelium podle Jana, 10. kapitola, od 11. verše:
Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. 12Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. 13Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.14Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne,15tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. 16Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.
I.
Docela každý člověk na něco (nebo na někoho) spoléhá. Hledá ochranu před nebezpečím (vždyť svět bývá někdy tak nebezpečný!) Každý člověk na něčí slova dá, věří jim, očekává od nich dobré věci v životě, záchranu a spásu. Vidí v nich záruku bezpečí a orientuje se podle nich. Můžou to být lidé, od nichž to očekává . Můžou to být nějaké názory, nějaká ideologie. Docela každý na něco, na někoho spoléhá. Vědomě i nevědomky. I ten, který tvrdí, že ničemu a nikomu (raději) nevěří. I největší skeptici nakonec dávají někomu-něčemu svůj svou důvěru (a často právě těm nejpodivnějším hlasům). - Člověk potřebuje dobré vedení, potřebuje pastýře.
Protože tuto potřebu lidé mají, slyšíme z různých stran: dejte se k nám, svěřte nám své životy. My vás povedeme. Vaše životy zařídíme, všechny problémy snadno vyřešíme, vaše potřeby naplníme. Jen nám dejte důvěru a slibte poslušnost! Čím hlasitější sebechvála a doporučování sebe, tím horší konce… Už v dávných dobách se mocní vládci rádi nazývali pastýři ( užívali titul "pastýř národů"). Často sebestředné osoby, kterým šlo o vlastní slávu, o moc a zisk. V každé době hrozí nebezpečí, že lidé uvěří nějakému hlasitému vůdci a nechají se jím strhnout. Zkušeností se samozvanými pastýři by lidé už mohli mít dost…
II.
A co ten hlas, který jsme slyšeli právě nyní z evangelia? „Já jsem ten dobrý pastýř“ … Tato věta vytržená ze souvislosti evangelia a bez souvislosti s Ježíšovým životem by také tak mohla působit. Jako propaganda, jako jeden z mnoha sebedoporučujích hlasů. Zde je však důležité uvědomit si dvě skutečnosti.
- Janovo evangelium vzniká později a jeho záměrem je svědčit o Ježíši jako o přítomném Pánu. Evangelium nechce předat pouze nějakou nauku či popis („on je ten dobrý pastýř“), ale pomáhá vstoupit do vztahu. Najít osobní vztah s Ježíšem a zvnitřnit jej. Proto Jan volí tento styl, kdy Ježíš hovoří v první osobě. Ostatní tři evangelia, která jsou starší, více zachycují příběh Ježíše Krista (byť také jako osobní svědectví). A ten Ježíšův příběh svědčí o tom, že podstatným Ježíšovým rysem byla skromnost, pokora (například Ježíš odmítal už to, aby mu říkali „dobrý“, protože dobrý je jen Bůh).
- Dále je tu souvislost přímo s naším oddílem, kde je dobrý pastýř vystižen dvěma charakteristikami, které jej kvalifikují (dělají pastýře dobrým). A sice, že dobře zná „své“, tedy že o každém osobně ví, na každém jednotlivě mu záleží, rozumí nám a zná nás jménem (něco takového žádní velcí vůdcové nejsou schopní, často jednotlivci pohrdají, zajímají je jen masy). A ta druhá kvalifikace se ještě víc vymyká běžnému chápání. Dobrý pastýř položí svůj života za ovce! Tak jsou pro něj důležité, tak velice je má rád, že se pro ně dává cele k dispozici, plně se za ně nastavuje. Vždyť před Bohem není člověk pouze nějakým prostředkem, ale cílem! První vlastností pastýře je láska a odvaha, s jakou brání ovce. Vystavuje za ně svůj život každému nebezpečí.
III.
A to je vidět na pozadí kontrastu s pastýřem, pro kterého je ovce (jedinec) jen prostředkem zisku. Jinak jej ovce vlastně nezajímají. Jsou pouze prostředky k vlastním záměrům (zisk, upevnění moci, vlastní sláva). Takový pastýř postrádá lásku a odvahu. Je úplatný . Nejpozději v hodině vlka se falešný pastýř vybarví. Ve skutečnosti je zbabělý: když přichází nebezpečí, utíká, schová se a nechá ovce vlkům napospas. A vlk stádo rozhání (i to je taktika zlého: rozděl a panuj) a ovce uchvacuje. Taktika zla je vnést do lidského společenství napětí, roztržky. A takto rozložené společenství se snadno ovládne. Každé období lidských dějin má své vlky. Tu a tam mají jméno a příjmení. Až do poslední chvíle vlci vysílají lidi jako ovce na smrt, nechají pokládat ovce život za sebe a sami jsou schovaní v úkrytu. Často však mají vlci anonymní podobu: může to být nějaká mentalita, falešný vzor člověka. Pýcha. Nenasytnost a hltavá touha mít stále víc. Nenávistné myšlenky. Ideologie vyvolávající strach, nedůvěru…
Na druhé straně dobrý pastýř. Nikde se neschovává, ale předchází nás. Tedy smíme žít s vědomím, že Ježíš jde životem s námi a před námi. Neslibuje nám život bez nebezpečí. Těžko říci, proč to tak na světě chodí, je to tajemství, že tu nebezpečí jsou. Život bývá dost složitý, složité je vyznat se ve světě. Ale evangelium je v tom, že je s námi dobrý dobrý pastýř, který jde před námi a s námi. Nikdy nás neopustí, vše prožívá a nese spolu s námi. Ani v okamžiku smrti nás neopustí a otevírá bránu k Životu a Setkání. Vždyť před Bohem není člověk pouhým prostředkem k něčemu, ale posledním cílem stvoření. Již nyní nás vede k dobré pastvě (to mohou být dobré myšlenky, dobrá slova, chvíle, kdy prožíváme radost a vděčnost a pokoj). Náš dobrý pastýř, laskavý a odvážný, nás učí tomu, abychom také chtěli být takoví. Laskaví a odvážní.
IV.
A ještě jednu věc je třeba zmínit. „ Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř“. Rozlišuje se tu mezi ovčincem a stádem. Ovčinců je více, nevíme kolik. A ve výhledu je jedno stádo (s nímž se ztotožňuje pastýř). - My lidé mám sklon opevňovat se ve svých ovčincích. Rozlišujeme mezi tím, co je naše a co je cizí. V době evangelia Janova bylo zřejmě jednoho církevního společenství vyčlenit se a počítat jen sami se sebou. A tady Ježíš vede k tomu, abychom dokázali mít širší pohled a širší srdce. „ Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř“.
Každý samozřejmě někam patříme. S nějakou skupinou se ztotožňujeme: rodina, země-národ, moje církev, můj sbor. Hledáme v nich bezpečí, jsme v nich „doma“. To je přirozené. Je dobré však vědět, že v každé skupině jsou také věci, za které jsme rádi, ale samozřejmě i stíny. Je dobré vědět, že to jsou takové ovčince, ohrádky. Chlívečky. Ale nemáme se do nich zavírat a vymezovat se vůči druhým! Dobrý pastýř nezavírá ovce do chlívku natrvalo, ale volá je ven („volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všechny venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas“ – v.3 a 4)). Dobrému pastýři jde o to přivádět lidi k sobě. Vždyť jeho oběť přinesla smíření. A my, kteří jsme jeho, máme hledat cesty, které vedou ke spolupráci a ke smíření. Mezi lidmi, mezi národy.
Co je tedy důležité? Jak se mohu stát „ovečkou Páně“? Tak, že uprostřed hlasů v tomto světě (často hodně ukřičených) budu naslouchat tomu hlasu jemnému a tichému. Hlasu Ježíše Krista. A jím se nechat vést. Amen.
Pane, Ježíši Kriste, děkuji ti, žes i za mě položil svůj život. Svěřuji se tvému vedení. Prosím, dej, ať spoléhám víc na tvůj hlas, než na hlasy vyvolávající napětí, nenávist, strach. Prosím o otevřený pohled. Prosím o spolupráci mezi národy. Prosíme za náš národ, rozdělený a rozdělovaný. Prosíme za pokojné soužití mezi národy a za spolupráci. Prosíme za Evropskou unii. Prosíme, zastavuj sobectví, osobní i národní. Je přece špatné, když jedni mají radost z toho, že druhým se něco nedaří a vychvalují sami sebe. Tolik problémů má tento svět a musíme je řešit spolu.
PANE, uvěřili jsme, že Hospodinova milosrdenství je plná země – když ty jsi, Pane, zemřel z a hřích světa vstal. Smíření přinesla tvá oběť na kříži. A po nás chceš, abychom my sami milosrdenství do světa vnášeli. Prosíme, ať jsme vnímaví ke tvému hlasu, který jediný nás dokáže zbavit zmatku a nepokoje.
Otče náš…